Za celou dlouhou cestu jsme nejdál od domova. Celých 11 340 km. Myšlenky nám už občas zabloudí k pracovním povinnostem a k blížícím se Vánocům, které tady ale člověk téměř nevnímá. I když občas nějaký ten symbol vánoce zahlídneme.
Snídaně už dnes není na samém vrcholu mrakodrapu, ale ve třetím patře, které už není z mého pohledu tak atraktivní. Je zde několik menších salónků, které ale nejspíš pojmou větší počet lidí, což je pro hotel o víkendu lepší.
Po snídani jdeme do místních supermarketů nakoupit poslední dárky. Kupujeme také namíchaný piscosauer a u nás na pokoji nostalgicky připíjíme na blížící se konec dovolené.
Odpoledne je na programu koupání v Pacifiku. Pro nás se Zláťou je to atrakce, kterou si nechceme nechat ujít. Písek na pláži je nesnesitelně rozpálený, zatímco voda je dost studená. Také se skoro nikdo nekoupe, jen občas nějaké dítě, surfaři a nějaký jinoch.

Na večeři jdeme pro velký úspěch do stejného podniku jako včera. Výjimečně jsme si místo vína dali k jídlu pivo a to hned dva takové kyblíky.
Po večeři se ještě na chvíli projdeme kolem oceánu a jde se balit.