Jezuitská misie Jesús - Paraquay

Před naším výletem vstáváme brzy, již v 7,30.
Snídaně je bohužel víc než klasická, možná absolutně nejchudší, ale je.
Takže 2x opečený plátek bagety, máslo, džem a k tomu media luna - sladký mini croissant. A na pití buď čaj nebo kafe. A asi džus.
Řidič - Ramón, přijel na čas v 8 hodin před hotel v naleštěném novém sedanu Chevrolet. Zrovna prší. Ale na to byl Ramón zřejmě připraven. V jeho zánovním autě jsou na podlaze rozloženy kartony z krabic, aby snad nedošlo k velkému ušpinění. Všude v okolí jsou totiž silnice bez asfaltu, tvořené na oko agresivně působící červenou hlínou. Miloš sedí vepředu a konverzuje a občas nám něco přeloží. My se vzadu dost mačkáme a to jsme museli batůžky nechat v kufru, jinak bychom se tam nevešli.

Na hranice s Paraquaí jedeme za celkem silného deště asi 30 min. Ramón na hranicích vyřizuje všechny formality s pasem a na velkém přívozu přejíždíme hranici, kterou tvoří ohromná řeka Paraná.
Paraguay se nám zdá trochu bohatší než Argentina, ale nedá se to soudit z toho malého kousku, který vidíme. Cestou jsem také viděli pole s tabákem a sojou.
První misie, kterou navštěvujeme, je nejmladší a nejzachovalejší - Jesús. V ceně je i průvodkyně, poměrně hezká :). Miloš nám bravurně překládá. Misie byly zřízeny k převýchově indiánů, kmene Guaraní. Dnes jsou to už jen ruiny bývalých kostelů, škol a obydlí.
Pak jsme se autem přesunuli k největší misii v Paraguayi - Trinidad. Tu už si procházíme bez průvodce.
Je to jediný den, kdy jsme si se Zláťou oblékli zavřené boty, protože pršelo a bylo docela chladno. A připraveni na nečas, měli jsme s sebou i lahvičku poslední záchrany s argentinským fernetem. A jak se hodila :).

Oběd měl být zajištěn v rámci výletu. Ramón nás dovezl do městečka Hohenau. Zde jsme šli do jídelního zařízení pro místní lidi. Byl to takový bufet, kde si člověk nabral co chtěl, a byly to myslím typická místní jídla, a dle váhy zaplatil. Cena jídla byla v ceně "zájezdu", což jsme tak úplně dopředu nevěděli. Takže kupříkladu Zláťa se ostýchal si nandat, kolik by chtěl. Nabízelo se: maso ve nějaké šťávě, kuře, klobásy, párky, rýže, fazole, noky, dušená zelenina. Parádička. Každý si vybral. Nejrychleji to snědl Ramón, ale ne vše, protože , jak nám vysvětlil Miloš, on musel nechat něco na talíři, aby nám ukázal, že na to má.
Cestou domu se udělalo dusno, trochu klimbáme a po příjezdu si jdeme všichni na chvíli lehnout.
Večeříme na terase z vlastních zásob (sýry, zelenina, červené víno).