I cesta může být cíl - 360 km

Po snídani z nakoupených surovin (bageta, máslo, sýr, avokádo, rajské) míříme na jih od Salty na fakultativní výlet podél řeky Rio Las Conchas do koloniálního městečka Cafayate, které je vyhlášené vinařstvím.
Do městečka jsme nakonec vůbec nedojeli, nebylo to potřeba. Cesta nás nasytila neskutečnými výhledy na červeně zbarvené skály. Červeně zbarvená byla i voda v řece. Při zastávce, kdy Miloš opět vytáhl svůj dron, jsem si musela na vodu nevěřícně sáhnout.

V soutěsce Las Conchas se nachází několik zajímavých geologických formací vzniklých za působení větru a vody. Nejdříve jsme zastavili u Ďáblova chřtánu (Garganta del Diablo). Jak už název napovídá, je to taková průrva do skály, ale relativně úzká a strašně vysoká. Lidi před ní vypadají jak mravenečci. Před vstupem prodávali indiáni různé své výrobky. Broňa zde koupila holkám (Lucce a Nikče) a sobě náramky.
Další zastávka byla u útvaru nazvaném Amfiteatr. Zde se průrva rozšiřovala do kulatého tvaru amfiteatru. Člověk měl pomalu závrať, když zaklonil hlavu a hleděl na tu masu kamene kolem. Uvnitř stál indián a hrál na flétnu.
Cestou zpět jsme zajeli k přehradě Cabra Corral, která zadržuje vodu z celého údolí. Po celém dni v přírodě pouštního charakteru to byl neskutečný pohled na ohromnou vodní hladinu. Dobře jsme se najedli s výhledem na vodní plochu.

Večer v Saltě šli Veselouši do prádelny pro čisté prádlo. Brzy se ukázalo, že chybí moje podprsenka. Vše ostatní bylo v pořádku. No stane se.
Chceme zde zůstat ještě jednu noc, ale v "našem" apartmánu už čekají na jiné hosty, tak máme smůlu. Nakonec jsme si tam docela zvykli. Ale přímo v Saltě vůbec nic není volné, asi vzhledem k nadcházejícímu víkendu.
Nakonec Broňa našla ubytování na předměstí Salty v San Lorenzu, tak ho na jednu noc zamlouváme.