Přílet do Chile - 100 km

Broňa nám ještě na letišti píchla injekci proti trombóze.
Letíme se společností LATAM, novějším a větším letadlem než bylo letadlo do Madridu. V každé řadě je 9 sedadel, vždy po třech se dvěma uličkami. Zláťa sedí u okna, já mezi ním a Broňou a přes uličku Miloš.
Odlet je plánován na půlnoc, ale sedíme asi 45 min v letadle a nic se neděje.
Kolem druhé ranní byla večeře.
Noc byla dlouhá. Já spala dost špatně. Mě a Zláťu vlastně překvapilo, jak je letadlo hlučné.

Ráno už máme docela hlad a žízeň. K snídani jsme měli nějaké lívance, omelety už nebyly. Teda možná Miloš ji měl, protože si o ni uměl včas říci. Proto chtěl také sedět v uličce, aby byl u zdroje :).
V Santiagu de Chile jsme nakonec na čas, tj. asi v 9,45 místního času (13,45 našeho času), ale dlouho čekáme na "razítko" do pasu, které musí dostat všichni, kteří jdou na další vnitrostátní let. Začíná vznikat panika, že nestihneme let do Calamy. Časová rezerva byla sice asi 2,5 hodiny, ale jak se ukázalo, bylo to zatraceně málo. Když jsme prošli touto celní a pasovou kontrolou a vyzvedli si kufry, z ničeho nic se nás ujal nějaký člověk v uniformě, který zřejmě velmi dobře odhadl naší situaci a protáhl nás neskutečně rychle přeplněným letištěm na terminál, z kterého odlétalo naše letadlo. Takže jsme nakonec let stihli. Řekl si o spropitné 10 dolarů. Kdo ví, kolik takových mužíků po letišti pobíhá!

Čeká nás poslední letadlo. A321. Odlétáme kolem 12. hodiny polední. V letadle kupodivu pospáváme, jsem unavení a hladoví.
Let byl celkem rychlý, letadlo nás dosti pohoupalo. Čekáme na hrozivé přistání na malinkatém letišti v Calamě, o kterém v minulosti Veselouši často povídali. Nicméně tento scénář se neuskutečnil. Brzdná dráha byla sice kratší, takže to přeci jen bylo docela vzrůšo, ale protože ke starému letišti byla dostavěna nová část, tak jsme kráčeli po přistání pěkně tubusem a ne jako dříve přes letištní plochu.
Miloš ihned po přistání půjčuje domluvené auto. Přičemž se dozvídáme, že se v Chile mnohem víc krade než dřív, že má vždy zůstat někdo u auta, jako třeba na parkovišti u obchodu.
Máme půjčené SUV Hyundai Santa Fé. První cesta vede do Calamy do supermarketu Jumbo. Chceme nakoupit nějaké jídlo, vody a samozřejmě desinfekční prostředky :). Takže poprvé se Zláťou jíme empanady a humity.
V bankomatu vybíráme 200 000 pesos ( 1CZK = 30,7 CLP)
Přesouváme se 100 km severně od Calamy do turistického městečka San Pedro de Atacama, kde máme zamluvený nocleh v hotelu Dunas. Poprvé vjíždíme do oblasti pouště Atacama.
Je asi 5 odpoledne, když si odestýláme postele ve společném pokoji. Miloš slavnostně otvírá naší první společnou láhev Pisca - chilská vínovice. Dáme si panáčka a ještě vyrážíme do víru prašného San Pedra. Jeho nadmořská výška je sice 2 400 m, ale díky tlaku v letadle jsme ani žádný velký rozdíl nepocítili.
Veselouši si oživují staré vzpomínky, my se nestačíme divit. První dojmy: všude prach, všude toulaví apatičtí psi, nízké hliněné domky, velká terénní auta, hodně hodně moc turistů, ale jiných, než zná člověk z Karlova mostu.
Usínáme po 21. hodině.