Chile a Argentina

Na snídani jedeme až do úplně horního patra. Úroveň snídaně snad ještě předčila úroveň ubytování. Já mám konečně vločky a Zláťa se nehorázně přejedl. Jsme na snídani dříve než Veselouši a zabíráme si stůl úplně v rohu prosklené místnosti, takže máme výhled na oceán na pláž Cavancha a sedíme přímo nad silnicí plnou aut. O tomto místě jsem snila již předchozí den, když jsme se jeli výtahem porozhlédnout po celém hotelu. Takže jsem byla doslova a do písmene v sedmém nebi. Což netušil Miloš, který za mě tiše přistoupil, když jsem si vybírala nějaké dobroty v bufetu, a zaklepal mi poťouchle na rameno. Kdyby věděl, jak moc se leknu a jak moc vykřiknu, tak to nikdy neudělá :). A ač v celém salonku bylo hodně lidí, vládlo zde ranní rozespalé ticho. Po mém výkřiku se všichni, myslím, hned probrali.
Po snídani se jdeme podívat do staré části města. Procházíme dlouhou přímořskou kolonádou a celou tu dobu nás doprovází toulavý pes, kterých je tu spousta a očividně hledají svoji smečku.

libuserenc

24 chapters

16 Apr 2020

Iquique - prohlídka města

November 23, 2017

|

Iquique

Na snídani jedeme až do úplně horního patra. Úroveň snídaně snad ještě předčila úroveň ubytování. Já mám konečně vločky a Zláťa se nehorázně přejedl. Jsme na snídani dříve než Veselouši a zabíráme si stůl úplně v rohu prosklené místnosti, takže máme výhled na oceán na pláž Cavancha a sedíme přímo nad silnicí plnou aut. O tomto místě jsem snila již předchozí den, když jsme se jeli výtahem porozhlédnout po celém hotelu. Takže jsem byla doslova a do písmene v sedmém nebi. Což netušil Miloš, který za mě tiše přistoupil, když jsem si vybírala nějaké dobroty v bufetu, a zaklepal mi poťouchle na rameno. Kdyby věděl, jak moc se leknu a jak moc vykřiknu, tak to nikdy neudělá :). A ač v celém salonku bylo hodně lidí, vládlo zde ranní rozespalé ticho. Po mém výkřiku se všichni, myslím, hned probrali.
Po snídani se jdeme podívat do staré části města. Procházíme dlouhou přímořskou kolonádou a celou tu dobu nás doprovází toulavý pes, kterých je tu spousta a očividně hledají svoji smečku.

Není však agresivní a nic po nás nechce. Miloš nás nabádá, ať se mu nedíváme do očí, že pak už se ho nikdy nezbavíme.
Miloš nás táhne do rušného přístavu, v jehož blízkosti je rybí trh, který nám chce ukázat. Nejen pro jeho autentičnost ( - snad nikde jinde jsme neviděli nefalšovaný chilský život v přímém přenosu), ale také pro to, že u břehu očumují velcí lvouni a čekají, co jim kdo hodí. Šel z nich docela strach.

Zpátky procházíme uličkami koloniálního centra. Je plné rezidencí, které si zde stavěli bohatí majitelé domů. Některé jsou opravené, jiné schátralé, většinou dvoupatrové, občas s nezasklenou nástavbou. Každopádně hrají všemi barvami a mezi nimi je napnuté neskutečné množství kabelů elektrického napětí.
Ráno bylo celkem chladno, kolem poledne je sice pod mrakem, ale tím pádem je trochu dusno. Jdeme si odpočinout. Po poledním klidu jdu já se Zláťou vyzkoušet hotelový bazén. Nachází se vedle snídaňového salónku.

Na večeři jdeme do jedné ulice, kde je jedna hospoda za druhou a všude se nás snaží nalákat. Nakonec se to povede jedné mulatce s kulatým zadkem ve vypasovaných džínách. Chlapi si dávají biftek, Broňka rizoto s hovězím masem a já ceviche. Což je jídlo ze syrových ryb naložených v limetkové šťávě a chilli. Neuvěřitelná záležitost!

Contact:
download from App storedownload from Google play

© 2024 Travel Diaries. All rights reserved.