Humahuaca - Cerro de Hornocal 310 km

Noc proběhla v klasickém modu: Nejhůř spala Broňa, pak Zláťa.
Po vyhrnutí rolety, což bylo domluvené znamení, nám pan domácí přinesl snídani. Dle Veselých prý klasická argentinská snídaně: bílé pečivo, džem, máslo, tavený sýr, dulce do leche (- sladké husté mléko), džus. Téměř nic z toho normálně doma nejíme, ale tady nebylo zbytí. Čaj a kafe jsme si uvařili sami.
Tímto opouštíme Tilcaru.
Po snídani se vydáváme na výlet údolím Humahuaca. Po obou stranách jsou krásné barevné skály. Ale dle průvodce by měly být ještě krásnější, vlastně úplně nevíme, kde je hledat. Zajíždíme do města Humahuaca, kde nám za 50 ARS vnutí letáček s místními zajímavostmi, díky kterému se ale dozvídáme, jak se dostat k těm VIP skalám. Mělo by to být 24 km daleko a 40 min jízdy po šotolině. Že pojedeme do kopce je předem jasné, ale nechceme si připustit, že by to mohl být kopec, který náš Hyundai nezvládne. Protože přeci Hyundai nezastavíš! Sráz dolů je dost děsivý, není radno se tam moc dívat. Řídí Zláťa. Najednou auto přestává reagovat, tak vypíná motor, načež slyšíme, jak něco bublá. Že bychom vařili? Trochu panika, nejspíš každý z nás ji "más o menos" má. Za volant sedá Miloš a hle, auto začíná poslouchat :). Stačilo vypnout automat a začít klasicky řadit. A to už jsme téměř nahoře. Dvě indiánky u pofidérní budky nás za 50 ARS pouští na dech beroucí výhled na pestrobarevné pohoří. Trochu se nám třesou ruce, když fotíme. Nevíme, jestli je to nadmořskou výškou 4 000 m, větrem, zimou

anebo tím adrenalinem z výstupu nahoru.
Cesta dolů už nijak dramatická nebyla.
Stavíme ještě u obřích kaktusů a Miloš vytahuje svůj dron.

Vysokých nadmořských výšek už bylo dost. Začínáme sestupovat do nížiny, kde budeme několik nadcházejících dní.
Přijíždíme do rušného města Salvador de Jujuy. Původně jsme zamýšleli zde přespat. Protože v Tilcaře byla velmi slabá Wi-fi, tak jsme riskli, že nějaké bydlení najdeme. Ale jezdili jsme jen po velmi rušných ulicích a asi po hodině kroužení jsme to vzdali a ujeli z toho blázince někam do většího bezpečí.
Jedeme na jih po silnice 66 a pak 34. Přejíždíme z provincie Jujuy do provincie Salta. Mezi každými provinciemi je vždy kontrola. Nesmí se převážet čerství jídlo, ale nechali nás bez většího povšimnutí jet. Možná to bylo tím, že jsme měli chilskou SPZ.

Přijíždíme do městečka General Guemes, kde díky navigaci nacházíme hotel Alto de Camino, přímo u silnice. Každý máme svůj pokoj, docela asi drahý 1 400 ARS za noc pro dva. Je krásně klimatizovaný (přeci jen jsme v subtropické oblasti mimo hory), docela čistý, tak si to užíváme. Jdeme se projít do města a k večeři máme něco jako hot-dog.