Vodopády Iguazú - 10 km

Ráno nás čeká doposud nejbohatší snídaně. Dokonce se nabízí vajíčka, čerstvé a nádherné ovoce - které tedy rychle mizí a pomalu se doplňuje, hodně sladkého pečiva, jako vždy.
Poté se přesouváme k 10 km vzdáleným vodopádům Iguazú. Cestou objíždíme bankomaty, protože už jsme skoro na mizině. Až na třetí pokus nacházíme bankomat, který má peníze. Také si kupujeme něco málo k jídlu, abychom nebyli odkázáni na předražené jídlo u vodopádů.
Do areálu se platí vstupné; 500 ARS na osobu + 100 parkoviště.
Hned u vstupu lze nasednout do vláčku, který nás přesune blíže k samotné atrakci. Jízda je už v ceně vstupenky. Protože je dost vedro, rádi svezení v délce asi 4 km využijeme. Chvílemi si připadáme spíš jak v ZOO nebo v botanické zahradě. Davy lidí a hlavně velké množství cizokrajných bujných rostlin a v nich ukrytí ptáci, přesně tak vypadá cesta k vodopádům. Dokonce jsem zahleděli i opičky. A nosálové se nestydatě procházejí všude, kde by mohli ukrást něco k jídlu.
Vodopády Iguazú leží na hranici Brazílie a Argentiny nedaleko místa, kde se řeka Iguazú vlévá do veletoku

Paraná. Jedná se o největší vodopádový systém na světě. Lze ho navštívit i z Brazilské strany. Miloš i Broňa zde už byli, Miloš dokonce už 2x.
K vodopádům a přímo mezi nimi vedou různé chodníčky. Největší podívanou, kde také bylo nejvíc lidí, je Ďáblův chřtán. Je to nejširší část vodopádů a již z dálky je slyšet hukot valící se vody. Jezdí pod něj vyhlídková rychloloď, taková adrenalínová atrakce. Dost nás to se Zláťou lákalo, ale zase 550 ARS se nám nechtělo dávat.
Po svačině z vlastních zásob jsme obešli ještě menší vodopády horní a dolní vyhlídkovou cestou.

Bylo tu mraky turistů, jiní než třeba v San Pedru. Hodně Japonci.
U východu Miloš objevuje bankomat, který dává peníze. Tak raději opakovaně ještě nějaké vybíráme.

V hotelu se osvěžíme v bazénu a míříme do města na večeři.

Dáváme si nakonec trochu netypicky hamburgery.
Po večeři už je tma. Stmívá se brzy, kolem sedmé. Výjimečně jsme se oddělili od Veseloušů a vyrazili si sami ještě po nějakých obchůdkách. Jenže najednou jsme zjistili, že nevíme, kde jsme. Městem jsme už několikrát projeli autem, ale po tmě jsme se nemohli chytit ničeho povědomého. Měli jsme s sebou tablet, kde byli mapy, ale vlastně jsme pořádně nevěděli název hotelu. Docela zásadní chyba! Nachodili jsme asi 15 km, ale nakonec jsme cestu zpět našli. Nákup Fernetu, ve chvíli, když už jsme věděli, kde jsme, byl nezbytností. Veselouši na nás čekali dole u recepce a docela se o nás báli. Ale naštěstí vše dobře dopadlo.