Den první - cesta

Dnešním dnem začíná moje tříměsíční dobrodružství - stáž v Rize. A jak můj den vypadal?

4:55 - budíček
5:30 - cesta do Prahy na letiště Václava Havla s našima a Elou
6:50 - jsme na letišti! Check-in ještě nezačal, takže se rozhlížíme po letišti, díváme se na velký interaktivní model letiště z lega
7:10 - jdu odbavit zavazadlo, dostávám palubní lístek - už je to potvrzené!

7:45 - musíme si dát kafe :3 moje poslední v ČR
8:10 - loučení (tohle nikdy není lehké - proto rychle obejmout, pusu a pá)
8:15 - procházím přes pasovou kontrolu a potom kontrolu příručních zavazadel
Po kontrole jsem zamířila ke své bráně (cesta byla jak labyrint - nahoru a dolů, sem tam :D)....chvíli čekám a v 8:35 se brána otevírá - zkontrolovali mi letenku a poslali do autobusu. Když jsme byli všichni, autobus nás odvezl k letadlu.
První pohled na maličké letadlo přede mnou - vážně timhle poletíme? Unese nás? ....Uvnitř bylo letadlo vážně malinké, měla jsem co dělat, abych nacpala svojí příruční tašku nahoru do zavírací poličky, ale zvládla jsem to (i když s obavami o můj notebook, který se těsnil uvnitř :D)
Následovaly takové ty věci co se dělají v letadle než se odletí - připnout pásy, bezpečnostní upozornění..blabla.....a pak...se to rozjelo.
Seděla jsem přímo u pravého křídla, u okénka, takže výhled parádní (kdyby měli čistá okna, udělám i fotku). Během vzletu jsem vycucala dva bonbóny, protože mi zaléhaly uši, ale nic vážnějšího. A když jsme se dostali do požadované výšky, mohla jsem si v klidu vychutnávat výhled na krásu pod námi <3 ....Mraky vypadaly jako peřinka, jako zasněžená pláň, pole jako čtverce barvy na plátně a řeky se plazily jako hadi...Ani nevím jak, a pilot už hlásil že se chystáme na přistání ve Varšavě (cesta trvala hodinu).
Vylézt z letadla, zkontrolovat notebook, šup do autobusu a hurá na letiště! Mimochodem, asi vypadám jako velká cestovatelka, protože jedna slečna (bůhví odkud) se mě ptala, kam má jít když přestupuje (její špatná angličtina nám sice trochu stěžovala konverzaci, ale nakonec jsem jí dovedla až k její bráně).
A potom - pět hodin na letišti ve Varšavě - dooost dlouhá doba. Mezitím jsem:
- napsala všem, že jsem ve Varšavě
- koupila vodu za 5,50 pl - platila jsem papírovou 5eurovkou (kovové nebrali), takže mi vrátlili 15 polských šušňů -_-
- milionkrát prošla halu hledajíc ucházející jídlo
- koupila si "teplé" jídlo - pohanku a k tomu dušenou mrkev s hráškem - za ty polské groše :D
- sledovala přílety a odlety letadel
- viděla vlétnout do haly vrabčáčka
- zjistila, že tu první pomoc používá k pohybu po hale segway (vypadá to fakt stylově a profesionálně)
- zjistila, že záchody máme lepší na letišti v Praze (promiň Varšavo)
- taky wifi funguje lépe v Praze na letišti
- začala psát tenhle deník

Budu se snažit psát co nejčastěji a posílat to vám, mým nejbližším, kteří na mě myslíte, staráte se o mojí jedinou kytku (díky mami), voláte, píšete, posíláte pohledy (dík El), platíte účty (ano, díky tati a mami), prostě děláte všechno to, co já teď nemůžu. Za to vám děkuju a slibuju, že vám všem budu posílat zprávy a pohledy :3

P.S. Pokračování během několika hodin