Teď asi čekáte, že vám popíšu nějaký supr čupr romantický zážitek, moje oslavy Valentýna, ale ....to se nestane :D (název kapitoly je jen pro moje interní pobavení a pomatení vašich hlaviček :P).

Ehm, teď už vážně. Ano, dnes je Valentýna, ale zaprvé mi tento svátek nikdy moc nepřirostl k srdci (láska by se měla oslavovat každý den, ne na povel) a zadruhé, moje drahá polovička (jo, tak tohle zní hodně divně) je za devatero horami a devatero řekami - poučení z této věty zní, že na Valentýna kašlu :D.
Takže...měla bych vám asi říct, jaký byl můj druhý víkend v Rize. Začneme sobotou...posnídala jsem svůj koláč (mňam) a odpoledne jsem vyrazila s klukama z práce na bruslení. Vzhledem k tomu, že jsme se špatně domluvili na místě setkání, vyrazili jsme autobusem k ledové hale až před třetí (původní plán byl ve dvě, ehm). Pod vedením místního (David pochází z Lotyšska, studuje v Dánsku a tady je na stáži) jsme vystoupili uprostřed ničeho...a pak zjistili že musíme jít ještě další dva kilometry ruskou částí Rigy, která se ještě nezbavila komunistického vzezření a v sobotním zamračeném odpoledni vypadala fakt děsivě (třeba plyšáci zdobící zahradu jednoho domku, rozpadlé domy nebo injekční stříkačky na zemi). Ale přežili jsme a před čtvrtou jsme dorazili k Volvo Sports Arena, obrovské sportovní hale, která uvnitř ukrývá tři ledové plochy (je to trochu zmatené, pochopit to a trefit se do správných dveří :D). I to jsme zvládli, půjčili si brusle, koupili vstupenku a od čtyř do pěti brázdili ledové plochy :) (věřte, že učit Turka bruslit pozadu je sranda :D). Úplně vymrzlí jsme se pak vypravili k nejbližší zastávce autobusu (ano, byla asi 200 metrů od haly - aspoň víme pro příště) a dopravili se domů, kde mi opravdu bodla horká sprcha, čaj a zelňačka.
A můj dnešní den? Odpoledne jsem se i přes nepřízeň počasí vypravila na Central Tirgus, obří trh plný stánků se vším možným. Cesta mi trvala asi 20 minut a můj první dojem byl jen: WOW! Tolik věcí, jídla, lidí! Ale později moje nadšení trochu opadlo, protože tam bylo hodně bezdomovců a špinavých lidí...a ani ta zelenina nevypadala tak skvěle...nakonec jsem koupila jen čerstvý špenát na večeři, květák a jedno granátové jablko (to mi dalo nejvíc zabrat, ruská prodavačka mi jich chtěla prodat tunu a dělala že nerozumí). No a na rozveselení jsem si koupila petrklíč (sice myslim, že moc dlouho nevydrží, ale radost mi dělá :)). Trh jsem opouštěla se smíšenými pocity a po cestě domů jsem se radši zastavila v supermarketu :D - koupila jsem droždí a žitnou mouku.
A hádejte na co? Na můj domácí chleba! Ano, pšenično-žitný chleba, výborný, nepřipálený (i když kůrka je trochu tvrdší, ale to je myslím otázkou trouby+cviku). Křupe vážně skvěle :)
A teď jdeme s Ondrou dělat přes skype jeho zkoušku z managementu - držte nám pěsti :D

Pac a pusu :*