Dnešní den byl docela náročný. Ráno jsem si jako obvykle udělala snídani, něco přečetla, zacvičila si...a pak jsem se pustila do úklidu koupelny, záchodu a chodby, protože tenhle týden je řada na mě. Řeknu vám, že takhle čistý to tu asi ještě nikdy nebylo :D I když mé snažení potom zkazilo pár lidí, co přišlo navštívit Alici - pošlapali mi chodbu a zabrali kuchyni, takže na úklid centrální místnosti našeho bytu zbyl čas až navečer. (hlavní poučení při pohybu po našem bytě - vždy nos přezuvky, do pokoje ale choď bosky :D - dělám to tak sice jen já, ale prostě se nemůžu přenést přes to, že budu bosá chodit přes chodbu, kde si všichni zouvají boty a pak tak vlezu do pokoje, nedej bože do postele! - možná jsem divná, ale možná jen vychytralá :D).
Odpoledne jsem měla strávit na akci s názvem Green Afternoon in Riga (Zelené odpoledne v Rize) - ekologicko-vzdělávací-skupinová akce pořádaná dobrovolníky, kteří tu pracují skrz Erasmus+. Zahrnovala 2 hodiny pohybu po městě spojené s plněním různých úkolů, potom jakýsi workshop a nakonec sledování filmu. Kdyby bylo lepší počasí, dovedla bych si představit, že si to možná i užiju, ale dneska pršo-sněžilo, byla neskutečná zima a foukal hrozný vítr (hezky česky: počasí, že bys psa nevyhnal). I když jsem si při rychlém pohledu z okna před odchodem pomyslela, že to asi nebude nejlepší nápad, řekla jsem si, že v rámci zachování dobrých vztahů s Alicí (byla jednou z pořadatelek) a chutí poznávat nové lidi vyrazím. Asi už cítíte, že to nakonec nedopadlo podle plánu a já to po dvouhodinovém mrznutí v centru Rigy musela vzdát, opustit skupinu a rychle jít/běžet do tepla mého pokoje. A jaké je poučení z tohoto zážitku?
1. vždycky věř svému instinktu
2. nesnaž se zavděčit každému
3. já vážně nejsem na tyhle skupinový aktivity, přijde mi to stupidní a ani trochu mě to nebavilo (pardon, ale myslím že ani slunečné počasí by to moc nezměnilo)
4. lidé, kteří dělají dobrovolníky, jsou hodně přírodní a divní
5. mohla bych pokračovat, ale nechci být zlá :D

Potom, co jsem se doma zahřála, vypila kafe a čaj, jsem se pustila do úklidu kuchyně...no nebudeme to tu moc rozebírat :D Ano, strávila jsem tam dost dlouhou dobu a pořád nejsem moc spokojená, ale víte jak....za chvíli to bude zase špinavé...a upřímně, nikoho nezajímá o kolik je to čistší, nikdo mě nepochválí, že jsem vydrhla tu konvici...prostě je to samozřejmost, takže...proč se snažit. (jen pro můj dobrý pocit a perfekcionismus :D)

Teď se trochu přeneseme pryč od uklízení...pozor, dostáváme se na vážnější rovinu :3 Včerejší večer mě donutil opět trochu přemýšlet...holky si chtěly kolem desáté zajít někam na pivo/víno a vytáhly mě s sebou. Souhlasila jsem, i když jsem měla spíš jen chuť zalézt do postele, pustit film a spát. Alice nás vzala do baru s názvem Chomsky, s tím, že je to hrozně milé, pěkné, příjemné místo. Realita v mých očích: rozpadlý pajzl, který se tváří rádoby "hipster" a "cool". Ale lidí bylo hodně, takže to asi "cool" je, nicméně já si to vůbec neužívala. Byly jsme čtyři holky - dvě si objednaly medové pivo (je to hnusný :D - řekla bych jak sladká voda) a Alice si se mnou dala napůl gin tonic (upřímně? já spíš jen lehce usrkávala a většinu vypila ona aniž to věděla :D alkohol prostě moc nepiju, ale nechtěla jsem zas vypadat divně, takže tohle byla moje malá kamufláž :D). A právě tenhle alkohol mě (opět) přiměl přemýšlet nad tím, co většina lidí v mém věku považuje za skvělé. Chtějí se opíjet, trávit noci v barech a potom celý víkend proležet s kocovinou. Protože pokud není alkohol, není přeci zábava a pokud jsi minulou noc neprozvracel nebo tě nebolí hlava k prasknutí, jsi outsider a nemáme se s tebou o čem bavit (dobře, tohle je možná trochu přehnané, ale lidé se smějí, když si tohle vyprávějí a já nemám co přidat). Ale já v tom nevidím žádný smysl, k čemu to je, co mi to dá? NIC. Když řeknu, že nepiju, co jsem? DIVNÁ. Když řeknu že si vařím a nejím maso? DIVNÁ, JINÁ. Že pravidelně cvičím? VÁŽNĚ?
Nechci, aby to teď vypadlo tak, že mě tu nemají rádi, nebo že se mi posmívají, to vůbec, to bych si ani nenechala líbit. Myslím, že mě mají rádi a přijali mě v pohodě. Dokonce jsem už dvoum holkám radila ohledně jídla a toho, jak zhubnout. Jde jen o to, že si tu někdy připadám jako atrakce - hele, tohle je Nela, cvičí, jí hrozně zdravě, vaří si, nejí maso a moc nepije. Jo a taky uklízí.
Je to něco divného? Nebo je to jen tak, že trochu přemýšlím o životě, o tom, co si dám na talíř a o tom, že chci být spokojená a šťastná?

P.S. Promiňte za ty poslední odstavce, jestli znějí nějak divně, prostě na to zapomeňte, jen jsem si potřebovala trochu vylít srdce a vidět aspoň část svých myšlenek napsanou.

P.P.S. Těším se na zítřejší snídani - budou lívance! (doufám, že tentokrát zvolím správnou pánev :D)

P.P.P.S. Pac a pusu všem! (už vím, že si to nečte jen rodina a kamarádi, ale asi tak polovina republiky - dík mami :P :D)