Když ti rostou vrásky...

Na snídani jsem dostala obrovskou porci veganské ovesné kaše, starají se tady o mě jako o vlastní (a možná za nedlouho budu jejich vlastní, až si mě vezme Bakukan za ženu). Na večeři dokonce speciálně kvůli mě dělají každý večer polívku bez masa. Jako hlavní chod je vždy nějaká příloha (rýže, bramborová kaše, těstoviny) a k tomu maso nebo grilovaná zelenina. Je tam i syrová zelenina a jako dezert ovoce, takže tady nestrádám. Ono je tady víc personálu než hostů, tak jim nedělá problém vyjít vstříc. A navíc jsou tady moc milí. Až na Bakukana. Ten se zdá být velmi chladný, promluvil na mě zatím tak 2 slova (dobře a prosím), nemluví anglicky, jen rusky... On tady tedy všechen personál mezi sebou mluví rusky. Bakukan má sice typické gruzínské jméno (správně je to Bachuki), ale jako typický gruzín nevypadá. Je to zrzek. To ještě musím zjistit, jak to s ním je.
Po snídani jsme se byly kouknout na lyže, které mají v hotelu zadarmo k půjčení. Paní z recepce nám ale řekla, že nejsou v dobré

kondici a že by nám spíš doporučila si půjčit nějaké lyže u sjezdovky. Tam jsme si je půjčily na dva dni za 70 lari (cca 500 Kč) a koupily si skipass zatím na 3 dni za 112 lari (cca 800 Kč), s tím že třetí den půjdeme na snowboard a čtvrtý den ještě uvidíme, jestli vůbec půjdem ještě na sjezdovku nebo podnikneme něco jinýho. U pokladny se skipassy na mě Kristýnka štěkala, protože jsem potřebovala, aby zaplatila i ten můj, protože jsem měla jen velkou bankovku, na kterou mi nechtěla paní u okýnka vrátit. Od té doby jí ten skipass splácím a za štekot se mi omluvila. Byla chuděra nervózní z toho, že je po x letech na horách a na lyžích. Ale lyžuje moc hezky, má takový elegantní učesaný styl.
Přes celé dopoledne a poledne jsme jezdily a kochaly se nádherou okolo. Vymyslely jsme to parádně s tím, že jsme zůstaly 2 dni v Tbilisi a přijely sem až včera večer. Dnes bylo super počasí, i když předpověď říkala něco jinýho. Ale měly jsme v podstatě celý den slunce nebo alespoň polojasno a bylo cca -6 stupňů. Sjezdovky jsou krásný, upravený, lanovky moderní a všechno celkem k nerozeznání od Rakouska nebo Itálie. Jen tady je opravdu hódně sněhu a oblíbený je tu free ride - ježdění mimo sjezdovku v hlubokém sněhu. Dopoledne jsme se na to ještě necítily, to jsme se obě po několika letech znovu zžívaly s lyžemi, ale po obědě jsme byly odvážnější.

Přemluvila jsem Kristýnku, aby vjela mimo sjezdovku a ta okamžitě hodila držku. Když se zvedala a chtěla se opřít o hůlku, tak jí u toho zajela hůlka skoro celá do sněhu a ona se pak svalila do sněhu a vypadala u toho jako lachtan. Made my day.
Na sjezdovce jsme potkali Kristýnčina novýho kluka a tetu Evu, ale nejezdily jsme s nimi. Oni jsou na nás moc rychlí a jezdí v podstatě jen mimo sjezdovky. Tom za náma ale večer přijel na hotel. Kristýnce se totiž cestou domů ze sjezdovky rozlepila podrážka na botě a Tom jí přivezl lepidla. Kristýnka mu za to slíbila masáž, protože je "hodná holka a nechce zůstat nikomu nic dlužná". Na zítra se naplánovalo, že půjdeme k Tomovi na víno. Mně prý pak nazpátek zavolá taxík a pro Kristýnku má jiný program. Ještě že ta holka tenhle týden spí s krávama, bůh ví, jak by to jinak dopadlo. Kristýnka si po jeho odchodu stěžovala, že tady všechno ztrácí - měla na mysli ponožky a tak, já ale myslím, že tady ztrácí především slušnost :) Na druhou stranu, život s jejím novým klukem v Gruzii by jí určitě prospěl. Už asi dva týdny měla šílený kašel a přijedeme sem a je po kašli. My jsme se večer zase tak nasmály a já se tu zase vždycky před spaním místo usínání dusím smíchem s hlavou zabořenou v polštáři a úplně cítím, jak mi z toho smíchu rostou vrásky okolo očí.