Gruzínské slintání

Bylo nebylo, jednoho únorového dne léta páně 2022 se na Zaleťsi objevily levné březnové letenky do Gruzie. Představou letět do Gruzie jsem se okamžitě nadchla. Během pár minut jsem nadchla i Kristýnku a druhý den už jsme kupovaly letenky.
Původně bylo v plánu cestovat. Ale když jsem zjistila, že se dá v Gruzii skvěle lyžovat a v březnu jsou pro lyžování ideální podmínky, znovu jsem se nadchla a uvrtala jsem Kristýnku do dovolené na horách. Kristýnka se nenadchla. Ale protože "co dělá Simonka, to musí dělat i Týnečka", neremcala. To přišlo až později...
Vypadalo to jako skvělý nápad. Když jsme se o naší cestě do Gruzie před někým zmínily, viděly jsme závistivé pohledy. Zjistily jsme, že skoro každý z našeho okolí touží jet do Gruzie.
První mráčky se objevily při výběru ubytování. Kristýnka chtěla apartmán, já jsem trvala na hotelu alespoň se snídaní. Na horách prostě nechceš po ránu hledat jídlo, chceš být co nejrychlejc na svahu! Prosadila jsem si svou. Jsem, co se plánování dovolených týče, celkem neoblomná, Kristýnka submisivní, to mi vyhovuje. Dlouho to vypadalo, že najít vhodný ubytování je náš největší problém...
Že prý se v Gruzii nejlíp domluvíme rusky. Musím si oprášit svou ruštinu, říkala jsem si. Začala jsem poslouchat podcasty o Gruzii v ruštině. To, že si nakonec budu oprašovat ruštinu posloucháním projevů ukrajinskýho prezidenta k ruskýmu národů a pročítáním článků v ruských médií o "speciální vojenské operaci" na Ukrajině jsem netušila. Že nás naše okolí bude strašit vpádem ruských vojsk do Gruzie přesně v termínu našeho pobytu, že mi bude každý den volat táta a ptát se, jestli jsem si tu cestu do Gruzie nerozmyslela a že Kristýnku malém přivážou doma ke stolu, aby nikam nejezdila...jsem netušila. Že i já ve slabé chvilce podlehnu společenskému tlaku a týden před odletem budu zjišťovat, jaké jsou u Wizzairu podmínky pro změnu cílové destinace...jsem netušila.
Že prý v březnu už nejsou na horách v Gruzii takové mrazy a je tam spousta slunečných dní. Kristýnka už si plánovala, jak bude lyžovat v plavkách. Že pro tenhle březen to ale neplatí, že tenhle březen tam pořád jen sněží a sněží a že den před naším příletem do Gruzie uzavřou silnice do lyžařského střediska Gudauri, kam máme namířeno, jsem netušila. To, že si Kristýnka nepořídí žádný zimní vybavení, že mě bude den před odletem prosit, abychom radši jely někam do tepla a že dovolená s ní na horách bude tak trochu očistec... jsem bohužel tušila :D
Kvůli sněhu jsme musely změnit itinerář. Stornovat mé pracně vybojované ubytko a místo toho strávit první dva dny v Tbilisi. Náhradní ubytování (se snídaní i s večeří) máme v Gudauri rezervované od pondělí. To je můj narozeninový den! A pokud mě na moje narozeniny nepustí na hory, tak budu smutná!
Dneska je sobota a letadlo nám letělo v 9 ráno. Vstávala jsem ve 3.15, protože jsem musela jít před tím ještě pracovat. Vždycky říkám, že jsem začala podnikat proto, abych byla svobodná a ráno nemusela brzo vstávat. Někde se ten plán na svobodné podnikání, zdá se, porouchal.

Cestu letadlem jsme zvládly dobře. Neměly jsme zaplacená místa vedle sebe, ale Kristýnce se je stejně podařilo v téměř narvanym letadle ukořistit. Přiběhla pro mě, když letadlo vzlétlo, kdy já už dávno spinkala, a tak jsem se mírně zpruzelá přemístila za ní. Ona mě ale přesvědčila o výhodách toho sedět vedle ní. Prý můžu spát a u toho slintat a jí to nebude vadit. Její slova jsem si vzala k srdci až v autobuse z letiště do Tbilisi a poslintala jsem se až tam. Sice jsem se chtěla kochat přírodou, kterou jsme projížděli, ale když jsme se dostali do nekonečné kolony, přišlo mi slintání do roušky jako lepší program.
Po příletu jsme si na letišti vyměnily peníze (v Gruzii je prý překvapivě na letišti lepší kurz než ve městě) a koupily si místní simkarty. Mě ta simkarta nefunguje a když jsem zjišťovala proč, tak mi vodafone schramstnul 200 kč za jednodenní roaming. Kristýnka si zase v autobuse lehla na svou nabíječku a zničila ji. Tragédky.
Cesta autobusem z letiště v Kutaisi do Tbilisi měla trvat cca 4 hodiny. Člověk by čekal, že do hlavního města povede dálnice nebo něco takovýho. Uvízli jsme ale v koloně kdesi na předpotopní silnici uprostřed hor. Od letiště jsme sice jeli kousek po dálnici a vypadal tam ten svět ještě celkem civilizovaně. Po chvilce jsme zastavili na luxusní benzínce na pauzu na záchod a občerstvení. Na benzínce

jsem se zamilovala. Kdybych žila v Gruzii, měla bych doma určitě místo pěti koček pět psů. Toulaví psi jsou tady totiž úplně všude. Ti na benzínce se chtěli hrozně moc mazlit a já už si jednoho střapatýho s sebou málem nakládala do autobusu.
Po opuštění benzínky skončila civilizace. Chvíli to po cestě vypadalo jak kdesi v chudinský čtvrti v Indii. Pak hory. Před Tbilisi byl zase kousek dálnice a Tbilisi nám úplně vyrazilo dech. To město je moderní a totálně nádherný. Po cestě z autobusu na ubytko jsme nevěděly, kam se máme dívat dřív a moc se těšíme, že tu zítra strávíme celý den.
Naše ubytování je sice v trošku starší čtvrti, ale je moc hezké. Ubytoval nás zde "Dlouhovlas" (tak Kristýnka pojmenovala našeho bytnýho). Když si pak umývala vlasy, tak prý celou dobu přemýšlela o tom, jak často si je myje Dlouhovlas.
Protože jsme se ubytovaly až ve 21.30 místního času (je tu 3 hodinový časový posun) a byly jsme unavené, na žádnou velkou večeři jsme to už neviděly. Chtěly jsme být rychle v posteli a prozkoumávat gruzínce na tindru :)) Tak jsme si zašly jen do nadalekého fast foodu, vzaly si saláty s sebou a snědly si je doma. Těsně před spaním jsem ještě obdržela zprávu od Dlouhovlasa, že pokud bychom něco potřebovaly, tak že je tu pro nás celou noc.

Dobře, bereme na vědomí.