Pátek. Nemám výuku, přeci se do školy chystám. Ale pouze na oběd. Měli jsme dnes (my čtyři zahraňáci) "comida de bienvenida" neboli oběd na uvítanou s nejdůležitějšími zaměstnanci Tecmilenia. U nás by to byl asi někdo jako rektor a děkani, ale tahle univerzita je dost malá, takže bych si dovolila tvrdit, že až takového významu nedosahují. Takže jsme tam byly čtyři studenti, naše zahraniční koordinátorka Perla a asi 7 ředitelů, jak jim říkaj- ředitel celé školy jako takové, ředitelka vzdělávání?, ředitel tvz. přípravky- jejich střední, která je též v kampusu a další, zkrátka lidi, kteří se o nás trochu zajímají, ale my o ně v podstatě ne. I tak to bylo fajn odpoledne... plus jídlo zadarmo :D.
Ptali se nás na spoustu otázek a my postupně odpovídali, ještěže jsme jen 4! Samozřejmě je zajímalo proč jsme si vybrali Mexiko, Cancún, Tecmilenio. Jak dlouho se učíme španělsky a také přišly na řadu otázky na Mexiko vs. naše domovina. Například otázka, co společného bych našla na Mexiku a Česku byla pro mě dost těžká. Oproti tomu, co je odlišné, o tom bych mohla mluvit dlouho. Také se nás zeptali jací nám připadají Mexičané. Svou odpovědí jsem publikum trochu pobavila. Chtěla jsem říct, že jsou malý vzrůstově, ale nevzpomněla jsem si na to správné přídavné jméno. Správně se to řekne 'bajo', ale já místo toho použila 'corto' (krátký). Když jeden z mladších z osazenstva vybuchl smíchy, také mi to došlo. No nic, tak jsem to dovysvětlila a vše bylo zas v pohodě. Jedna otázka mi ovšem lehce znechutila mé zahraniční spolužáky. Každý z nás měl říct, alespoň jednu slavnou mexickou osobu. Němka pro jistotu nedokázala jmenovat ani jednu a Dominik s Mattheem řekli nějakého fotbalistu, načež Mattheu ještě dodal, že si včera konečně koupil dres s jeho jménem a že víc už si z Mexika odvést nepotřebuje. Achjo, zase fotbalisti! No nic, jiskřička naděje na bodíčky je ta tam. ...už se těším domů! :D