Čtvrtek a další školní týden za mnou. Dneska jdeme s holkama tancovat, prej. Konečně první párty tady, tak jsem dost zvědavá.
Já vyrážím z domova, holky všechny od Sol. Domluvily společný svoz taxíkem, který nejdřív vyzvedává mě a pak nabíráme zbytek – Wendy, Nany, Sol a jejího kamaráda. První mladej taxikář, kterýho jsem tu viděla. Docela sympa a hovornej, jenom škoda, že se za pár dní chystá změnit práci, takže Sol si bude muset najít jiného „osobního“ taxikáře. Něco po 11. přicházíme do klubu. Zaplatili jsme vstupný 50 pesos od čehož jsme dostaly účtenku a pásku na ruku. Všechny věci jako batohy i pytlíky musíme nechat u vchodu za dalších 20 pesos. Byli jsme tam prozatím jediná malá přehledná skupinka, i přesto musíme ukázat naše účtenky a pásky vyhazovači, který pouští přímo do klubu a stojí asi půl metru vedle pokladny. Vcházíme do docela normálního klubu, sedačky s malými stoly, bar, DJ, sem tam pop-art na stěnách. Jeden z číšníků všem podává ruku, představuje se a usazuje nás. Je asi půl 12. a my jsme stejně v baru první. Holky mi až teď vysvětlují, že je dneska akce něco jako dámská jízda, takže jsme zaplatily pouze vstupné a teď už můžem vesele objednávat co chceme. Cože?! Hodně dobrá akce! :D Několikrát za večer dokonce přinesli neobjednané panáky, typický holčičí, ne moc silný a sladký. Nevím, co to bylo, ale docela pitelný až na jednu věc. Některé skleničky měli po obvodu ozdobný červený „cukr“, ale bylo to nějaký koření- fuj, hegeš. Ani nedokážu popsat tu chuť, kdyby to bylo radši chilly, tak budiž, ale tohle už ne e, prosím. Během večera do klubu přišly asi další dvě skupinky lidí, ale stejně ta naše byla jediná, která tancovala, nevadí, i tak jsme si to užívali. Kolem druhé hodiny, to holky chtěly zabalit, tak jsme jely domů. Opět společně taxíkem. Fixní cena 120 pesos, takže cesta domů pro mě nebyla moc výhodná, ale co. Jednak nebylo na výběr a jednak jsem za několik drinků utratila akorát 70 pesos, takže furt celkem levný večer. Nebyla to žádná divoká noc, ale to je možná dobře, aspoň mi nebylo špatně druhý den. Ale doufám, že někdy přijde. Čekám, že oslavy nějakých svátků by mohly stát za to.
Poznatek dne: Večer se k nám připojil i Nany přítel, který ve mně utvrdil názor, že hezký Mexičanky z nějakého záhadného důvodu chodí s největšíma tragédama- když to beru jenom podle vzhledu, musím dodat. Už jsem si toho trendu všimla ve škole a tenhle Nany boyfriend to akorát potvrzuje. Otázkou je, jestli jsou tady o tolik vyspělejší, že ani dospívající mládež není povrchní a nebo se tady zkrátka symbol krásy diametrálně odlišuje od /mých/ evropských představ.