Konečně výlet! "Viaje de bienvenida"- uvítací výlet na Lagunu Bacalar, tzv. Laguna sedmi modrých odstínů. Akce pořádaná školou, takže všechno zařízený i zaplacený, parádička. Měli jsme se sejít ve škole v 7 ráno, nejlépe ještě před. Takže jsem klasicky ráno vstala tak, abych měla hodinu času na cestu do školy. Čekám na autobus nekonečně dlouhý desítky minut a on v 6:50 stále nikde. Nebyla jsem z toho nějak moc nervózní, řekla jsem si deset minut sem, deset tam, to je normálka tady a že stejně dřív jak v půl osmé neodjedem. I tak jsem si radši vzala taxíka, protože bůhví, jestli vůbec tahle linka v sobotu jezdí. Jako na potvoru zrovna žádný prázdný nejel. Až v celou do jednoho nastupuju. Asi o tři minuty později už mi volá Perla. Jelikož nemám moc výhodný tarif a za 5 minut tam budu, telefon nezvedám a pokačuju v konverzaci s taxikářem. Během tří minut následují ještě další dva telefonáty. Nechápu! S jejich dochvilností mě tady bude v 7:03 už třikrát volat? Ok :D. Takže přiházím na místo srazu a kupodivu už jsou všichni v busu a čeká se jen na mě. Ještě se musíme vyfotit před univerzitou... v tričkách s logem, který jsme dostali včera a již včera jsme se s nima několikrát fotili, takže jsem nepředpokládala, že ho mám mít i dnes. Ostatním to Perla řekla, někdy, když jsem u toho nebyla, takže ke mně se tato informace nedostala. Nicméně s mým "mám v číči" přístupem ke všemu mi nijak nevadily ani všechny tyhle ranní patálie O:).
Cesta trvá 4 hodiny. Bohužel ani náš minibus není v místních končinách koncipován na 160cm a více, takže pohodlně sedět či dokonce spát se v něm moc nedá, plus místní silnice, kde jediným účinným prostředkem na snížení rychlosti v obci jsou retardéry, tomu moc nepřispívá. Ale máme skvělou DJku. Kika má dost podobný styl hudby, co mám ráda a ještě k tomu samozřejmě obohacený o mexický hity. Cesta přinesla jedno velké zklamání, za celé 4 hodiny ani jediný kaktus, ani jediné klubíčko trávy kutálející se ve větru pustinou!
Konečně jsme na místě. Asi po dvaceti minutách focení se u nápisu Bacalar, se konečně dostáváme na hlavní náplň našeho výletu. Převlékáme se do plavek a nastupujeme do menší loďky, která nás asi tři hodiny bude vozit po laguně. Máme několik menších zastávek v zátokách, kde nám kapitán říká pár slov. Některé jsou hluboké až 80 metrů a propad je velmi radikální, proto je na hladině vidět přechod barev z azurové na mělčině na temně modrou. Dvě zastávky jsou koupací, čímž jsme strávili většinu plavby.
Po zakotvení jsme měli oběd v jedné krásných restaurací na břehu. Perla objednala společné jídlo, abychom se vešli do budgetu a ušetřili čas. Čekala jsem nějakou místní ňaminu, místo ní ovšem přišla pizza. Tak nevadí, hlavně že to nebyli nějací vodní živočichové. Tím náš program víceméně skončil. Měli jsme ještě asi hodinku rozchod, ale moc se toho dělat nedalo. Nic zajímavého kromě laguny ve vesničce nemají. Dali jsme si zmrzku u stánku, kde každou porci připravoval zmrzlinář zvlášť přímo před tebou z čerstvého ovoce. Jelikož nás šlo asi 10, tak nám tato zastávka zabrala celý volný čas a my se vrátili k busu a vyrazili na cestu k domovu.
I když jsme většinu dne strávili nicneděláním na cestě tam či zpět, výlet jsem si užila a ta laguna byla moc krásná. Hlavně jsem se víc poznala s několika spolužákama, což byl také jeden ze smyslů výletu.