Neděle, vamos a la playa!
Oblast pláží je tady docela velká, proto jsem si řekla, že bych se mohla konečně taky podívat na nějakou jinou pláž, než kde jsem byla doposud. Ale představa zástupů turistů není zrovna dvakrát lákavá, tak jsem trochu pogooglila a našla nějaký blog, recenzi na pláže v Cancúnu a byla tam zmínka o Playa Nizuc. Ve zkratce to říkalo, že je to krásná malá pláž, kam chodí akorát místní a je tam pár restaurací/stánků s občerstvením. Paráda, něco takovýho jsem chtěla! Klasicky jsem jela autobusem do hotelový (plážový) zóny. Potřebovala jsem až na konečnou, takže jsem nakonec zůstala v buse uplně sama a řidič se mě ptal kam to jako mám namířeno, že jsem ještě nevystoupila. Řekla jsem mu, že jdu na Playa Nizuc čemuž následoval jeho udivený výraz a dotaz "Nizuc Resort?" Vím já? jsem tam ještě nikdy nebyla. Popřáli jsme si hezký den a já vystoupila. Na pláž to bylo ještě cca 1 km chůze. Když už mi google mapy hlásí, že bych měla být plus mínus na místě, je přede mnou akorát čtyřmetrová zeď podél chodníku. Došla jsem až k jakési vstupní bráně, kde mě hlídač informoval, že pláž tam sice je, ale je to hotelový resort a nemůže mě tam pustit. (Takový ten 5* hotel, kde jedna noc stojí tak 10 tis, takže už chápu proč ten údiv u řidiče autobusu, zákazníci tohoto resortu asi nejezdí sockou, make sense :D.) Nechtěla jsem se tak snadno nechat odbýt a stále jsem věřila té recenzi, tak jsem šla dál, k další bráně, kde mi jiný securiťák poradil, ať jdu ještě dál a za mostem doleva, tam že je ona pláž. Od autobusu už to jsou tak 3 km, ale konečně jsem to našla. Eh no, pláží bych to rozhodně nenazvala, ale opravdu tam byli pouze místní, takže jsem budila lehkou pozornost. Byla to taková menší zátoka, kde několik rodin chillovalo na lavičkách a koupalo se v mělký vodě. Ještě jsem to nevzdávala a pokračovala přes malé parkoviště po cestičce směrem k moři. Na jejím konci byla, řekněme, open air restaurace. Nebýt tam všude rozložený plastový stoly a židle, i by to mohla být plážička, ale takhle ne. Když už jsem tam byla, rozhodla jsem si dát oběd, předpokládajíc, že to bude asi dost levný, když tam jsou jen místní, ale ono ne... Všechny jídla obsahovala mořské plody, tak mi "číšník" řekl, že mi může udělat quesadillu jenom se sýrem- dostala jsem tři malý tortily s kouskem sýra- a neváhal si za to účtovat plnou cenu- 70 pesos- jako je za to samý s rybama. Koupený salsy, blevajzy. Prostě celý to bylo děsný :D. (Zpětně jsem se koukala na google recenze a tato restaurace má 4,3 *, nechápu!). Po tomhle všem jsem se rozhodla jít na Playa Delfines, kterou znám, je supr a je to pláž v právem slova smyslu. Cca 5 km uprostřed dne v tom největším horku a na sluníčku, je něco, co fakt chceš. I když Playa Delfines byla tento den plná řas, asi kvůli nějaké bouřce na moři, furt byla lepší než ta rádoby playa Nizuc.
Tolik asi vše k internetovým recenzím a hledáním míst bez turistů.

PS: Musím ovšem dodat, že toto bylo poprvé, kdy mě recenze na internetu zklamala. Tu restauraci nechápu, ale ten blog byl očividně dost subjektivní názor, takže jsem třeba jen moc náročná.