51.

Den nezávislosti/ Día del Grito 15. 9.
Mexičani zdají se být obecně velmi hrdí a velcí patrioti, proto i oslava nezávislosti na Španělsku je docela velká událost, nebo to možná jen letos podpořil fakt, že to přišlo na sobotu, těžko říct. Nepochybně se to taky liší člověk od člověka, jelikož spolužáci mi řekli, že to nijak extra neslaví, jenom že se sejde rodina a udělá se nějaké slavnostní jídlo a jinak, že se prý nikde nic neděje. Ale! Jestli jsem tady něco pochytila, tak to, že je dost běžný, že spoustu lidí nemá tušení o okolním světě- ať už se jedná o vedlejší ulici nebo druhé půlce světa. Takže jsem se vykašlala na spolužáky a řekla si, že někam vypravím a uvidím, jestli se bude někde nějak oslavovat.
Vidala jsem se opět na nedaleký Isla Mujeres. Řekla jsem si, že i kdyby se tam nic nedělo, alespoň prozkoumám samotný ostrov, když jsem z něho prvně skoro nic neviděla. Logicky jsem začala procházet severní část ostrova kam připlouvá trajekt. Byla jsem i na Playa Norte, o které se říká, že to je jedna z nejkrásnějších pláží světa. Jakože...jak vznikají tyhle označení? Před x lety, x hotely a xset tisíci turisty to možná i byla pravda, ale dnes bych jí tak rozhodně neoznačila. Pláž sice dlouhá, ale úzká, z většiny zabraná hotelovými plážovými postelemi a lehátky, v moři dlouhá mělčina. Pro rodiny s malýma dětma, kterým nevadí spoustu dalších takových rodin a dalších turistů, skvělý, ale mě to nijak extra nezaujalo. Při průchodu hlavním náměstím jsem viděla, že jsou přípravy na oslavy v plném proudu, stavěly se stánky, rozkládaly stoly a židle. Zeptala jsem se, u jednoho stánku, v kolik to vypukne. Odpověď "O půlnoci." WTF? Jaký oslavy začínají o půlnoci?! Je to rozdíl oproti Česku. My když máme svátek, tak je jeho náplň především přes den, ale Mexičani slaví v noci. Trochu mi to vzalo vítr z plachet, neb poslední trajekt jede/pluje v půl 1 ráno a pak až v 6 a nocovat jsem tady neměla v plánu. Do večera času dost, uvidím jak se rozhodnu.
Tak jo, severní část bych měla, ale co dál? Na druhý konec ostrova bych se docela prošla, podél silnice, kde není ani nic k vidění. Zkusím stopovat. Turisti tady jezdí v golfových autíčkách a je jich tu fakt hromada, tak třeba mě někdo vezme. A ono jo! Asi po pěti minutách a pár autech mi zastavil týpek. Prý kam chci? Heh, první otázka a už mě vyvedla z míry. "Já vlastně nevím, prostě někam tímhle směrem." Čímž jsem ho samozřejmě pobavila a řekl ať nastoupím. Kevin- ukecanej vysmátej amík, sám na dovče, cca 40 let a jezdí na Isla Mujeres už 10 let. Mohla jsem si stoupnout někoho lepšího?! Řekl, že měl v plánu jít rybařit, ale když jsme se takhle potkali, tak že mi ukáže ostrov. Uzavřeli jsme "dohodu" - on bude můj řidič a průvodce, já mu bude překládat ze španělštiny :D Vzal mě do želví rezervace, na Punto Sur- nejjižnější bod Mexika, výhledy na moře z útesu a projeli jsem i koloniální městečko. Želvičky byly boží! <3 Byli jsme tam těsně před zavíračkou, takže jediní návštěvníci a rádoby průvodce se nám dost věnoval. Dokonce když v jednom hnízdě našel čerstvě vylíhlé mládě dal nám ho do ruky a pak jsme ho rovnou pustili do moře. Fakt ňuňu.
K večeru jsme se vrátili zpátky do severní hlavní části ostrova. Dali si tacos u jeho známého- nejlepší tacos, co jsem tu měla. Konečně taky někoho napadlo do nich dát víc než jednu ingredienci a ne všechny

masové. V této chvíli už jsem se rozhodla ject dneska 24 hodin v kuse, zůstat tu na oslavy a domů se vrátit až zítra ráno. Po véče následoval bar, kde byl Kevin očividně stálý zákazník. Sotva si sednem, už mám před sebou Margaritu. V ČR by se Margarita dala považovat za docela holčičí pití- fancy sklenička, málo alkoholu, slaďoučký. Ale tady rozhodně ne! Dostaneš obyčejnou dvojkovou skleničku s dvouma velkýma panákama, hrstí ledu a stopové množství ostatních ingrediencí. Majitelka baru, pojmenovala bych to asi "opravdový hipster". Dcera afričana a Italky, takže jemně snědá a blond dredy a pro dnešek makeup v mexické trikoloře. Cool ženská fakt, že jo. Na půlnoc jdeme konečně slavit Día del Grito na hlavní náměstí. Stoly i ostatní prostor plný domorodců a stánky se vším možným, jídlo samozřejmě převažuje. Program vlastně nebyl moc pestrý. Akorát se střídaly dvě kapely a vyhlašovala se jakási MISS. Ale zábava byla pořád, skvělý vidět celý město tančit do 5 do rána. Kolem třetí hodiny ranní jsem se rozloučila s Kevinem, prý už je na takový akce starej :D. Já jsem chtě nechtě musela čekat na první trajekt, ale kupodivu jsem byla fresh, takže mi to nijak nevadilo. Nachomítnul se ke mě nějaký klučina a vyzval mě k tanci. Proč ne, že jo. Mimo to, že se mi snažil namluvit, že je mu 20 (jestli 16, tak to by byl max), tak přidával další pohádky tipu, jak tady žije sám už jak dlouho, jak mám úchvatný oči atd. Završil to otázkou, jestli jsem už byla v noci na pláži, že by mě tam

vzal. Cute, jak si takový ucho myslí, že by měl u mě šanci. /Jo, trochu si teď hraju na ledovou královnu, ale snad to chápete, vy co tohle čtete :D/ Oslavy skončily po 5. hodině a chlapec se konečně rozloučil a já jsem pomalu mohla na trajekt. Nakonec jsem se ještě hecla a šla čekat na východ slunce na pláž. V tu chvíli bych jí klidně nazvala jednou z nej pláží. První paprsky slunce a nikde nikdo, jenom šumění jemných vln. Hodně hezký zakončení dne!
Teď už jsem všude byla, všechno viděla a můžu směle domů. Jdu do přístavu a čekám na trajekt a jediné na co myslím je, jak si dám sprchu a zelehnu do postele. Přisedne si ke týpek a dá se do řeči s úvodní větou "Jsi to ty, z těch oslav, tancovala si před pódiem?" Boha, tady člověk fakt nezapadne. Tak jsme se bavili celou cestu až do Cancúnu, ale upřímně mě trochu sral :D Neměla jsem energii na nějaký povídání, takže se spíš jen on ptal nebo něco vyprávěl a já tak přikyvovala.
Kolem 8.ráno jsem konečně byla doma a ulehla do postele. Z neděle jsem měla akorát to, že jsem vstala, dala si večeři a zase šla spát.
Tohle byla fakt sobota plná zážitků. Rozhodně jsem nic takového ani neočekávala, když jsem odjížděla. Sláva spontánním akcím!