13. den, středa. Ve středu mám jen dva předměty, ale bohužel první zase od 7:00. Vstávám jako včera, ale vycházím na autobus raději o pár minut dříve. A opět se vyplatilo, přebíhám silnici a hned nastupuji do autobusu. Takže buď na něj budu čekat mrtě dlouho a nebo ho stihnu přesně na minutu? Hezký.
Začínám opět Metabolickou biochemií. Dnes si popisujeme buňku a její stavbu. Učitel se dost ptá, ale nikdo mu moc neodpovídá, ani já, odpověď znám, ale né ve španělštině. Asi bychom se dorozuměli, slova jako ribozomy, mitochondrie atd jsou dost podobné, sem tam přidáš nějaký es a je to španělsky, ale raději se nechci moc projevovat první dny :D. Po několika nezodpovězených otázkách se učitel trochu naprdnul a měl několika minutový proslov, že je hrozný, že nikdo neodpovídá a že doufá, že se všichni jen stydí, jelikož toto je učivo z tý přípravky a měli by ho už znát. Tak jako tak, bylo to téma první lekce. Pro mě je to fajn, že se orientuju v tématu a akorát se soustředím na nová slovíčka.
Druhá hodina Biostatistiky. Dneska jsem netušila skoro celou dobu o čem přesně mluví. Napsali jsme si pár věcí do sešitu a ty se zdáli jednoduchý, takže doufám, že se na to podívám doma a všechno si přeložím, řeknu si, že to je easy peasy. Máme i první úkol na pondělí, tak uvidíme.
Během dne jsem se sblížila s další holčinou, Wendy. Ta je mnou uplně nadšená, furt se na něco ptá, něco jí zajímá. Tak jsem jí ukázala i pár fotek Česka, co mám v telefonu, z toho byla nadšená. I pár ostatních holek co se tak nachomýtly kolem. V neposlední řadě chtěla začít učit česky. Wow, to jsem moc nečekala, po tom, co si většina myslí, že oficiálním jazykem je angličtina. Napsala jsem jí pár základních frází, které chtěla. Klasicky "Ahoj, jak se máš. Děkuji, dobře." a mimo jiné taky větu "Mám ráda jídlo." Wendy se mi líbí, je skvělá!
Ve volnu mezi hodinami jsem byla jak jinak než na dvoře. Nebylo tam tak rušno jako včera, byla jsem tam asi ve špatnou dobu, ale nenudila jsem se. Potkala jsem dva nové kamarády. Mám z nich trochu strach né, že ne, obzvlášť když se kolem mě pobíhají na dosah ruky. Já si na ně zvyknu časem, určitě.