Neděle, třetí volný den. Hrozný se mnou! Lenost a úmorné horko už čtvrtý den v kuse bez děštíku se mi postaraly o tři dny zalezlý v baráku. To už nee příště! Vždycky, když jsem nějakou chvíli izolovaná od lidí, tak mi to nedělá dobře, na psychiku a i tentokrát se to potvrdilo :D. Nálada úplně na nic, furt přemýšlím nad něčím, všechno mi leze krkem, stýská se mi atd. A přesně v takových momentech fakt nepotřebujete od kamaráda slyšet, že si myslí, že vlastně všechny tyhle "erasmy" jsou k ničemu, mrháním a časem a penězma a přínos žádný zkrátka. To vám dokáže ještě zvednout náladu. Tak jsem večer dodělávala nějaké úkoly na zítra a vlastně se zas těšila do školy, mezi lidi. V tom přišel jeden velmi nečekaný videohovor, který nemohl přijít v lepší chvíli. Hodina a půl konverzace s jedním z nejlepších lidí v mém životě. Kdyby tohle četl, tak se mi rozhodně vysměje a řekne, že jsem blázen, když tohle říkám, ale je to tak prostě. Asi po třech letech, co jsme spolu moc nekomunikovali, to bylo uplně stejně skvělý, jako kdysi. Hodilo mě to zpátky "do života". Opět se tím potvrdilo, že spontánní věci, jsou ty nejlepší!
Nebylo to, ale jediná pozitivní věc tento víkend. Sobotní probuzení stojí také zmínku a ne malou! Probudíte se a kouknete na telefon, co nového na druhým konci světa. A vyskočí na vás zpráva "Jsi teta!" AAAAAAA totální radost!!! Zpráva od dalšího z nejlepších lidí v mém životě. Možná nejsem pokrevní teta, ale to neznamená, že mi na něm bude záležet o něco míň, naopak. Strašně mi mrzí, že s nima teď nemůžu být a pořádně to oslavit. Nemůžu se dočkat až toho človíčka uvidím.
Důvodů se vrátit už v zimě po jednom semestru je čím dál tím víc.