Objevila jsem spásný způsob, jak se moci vydat do města, aniž bych se ztratila - mobilní aplikaci, zaznamenávající mou cestu, v případě ztráty v totožných ulicích města, mě nejednou zachránila a ukázala cestu domů, ať žije digitálí demence! Ted už mi nic nebrání v pokračování s empirickým výzkumem.

I přes to mě některé nástrahy města překvapily.
Během poklidné procházky, zatím co jsem se kochala pobřežní krajinou, mě z rozjímání vytrhne výstražný zvukový signál, který u nás slýcháme na železničním přejezdu, ale kde by se tady sakra vzal vlak?! Kdepak, tohle nebyl vlak, po chvíli mi konečně docvaklo, že most po kterém si kráčím se hodlá sklápět, utíkej Káčo, utíkej! ...tak tomuhle se říká srdce až v krku.