9.8.2015 - Japonsko - Den 8

Ráno jsme v poklidu zabalili, posnídali a vydali se na vlak, který nám v 8.26 jel a v 9 už jsme byli v Kanazawě. Uložili jsme bágly do skříňky a vydali jsme se pěšky směrem k zahradám. Po cestě jsme narazili na Omicho market, což je velký rybí trh. Tak jsme si k snídani (už druhé) dopřáli něco mořských příšer na špejli. Z Omicho market jsme šli dál až k hradu v Kanazawě.

Původně jsme chtěli jít nejdříve do zahrad, ale když už jsme tu byli, tak jsme se rozhodli, že si hrad rovnou projdeme. Nejvíc má uchvátila hlavní budova, která měla tak 60 metrů na délku a celá stavba (místy až 3 patra) byla postavena z cedrového dřeva. Pořád jsme tomu nemohli uvěřit, ale nejspíše to tak opravdu bylo, protože když jsme potom byli v menší a starší budově, tak byla také cedrová a dělaná stejnou technikou. Jsou to mnohonásobné západky v několika vrstvách ve dřevě bez použití hřebíků - prý to na zemětřesení funguje nejlépe.

Z hradu jsme se přesunuli do zahrad Kenroku-en. Jedná se o velký zahradní komplex za městem (nebo spíš nad jeho centrem). Lidí tu bylo požehnaně, ale také 400 a více letých borovic.

Ze zahrad jsme pokračovali hledat Nomura Samurai House, což je dům rodiny (už neexistující) samurajů rodu Nomura z klanu Kegan. Je zde také jedna z nejkrásnějších vnitřních zahrad v japonsku, oceněná dvěma Michelinskými hvězdami. Celý dům samurajů působil i přes poměrně velký počet návštěvníků velmi poklidně.

Odtud jsme se vydali zpět směrem k nádraží, kde pod branou tori u vstupu vystupovaly různé lokální soubory, takže jsme si ještě užívali představení tanců. Vzhledem k tomu, že jsme následně zjistili, že cesta do Takayamy by nám zabrala neuvěřitelnou dobu, rozhodli jsme se historickou vesničku vynechat a vydali jsme se raději směrem k jezeru u Kyota, kde jsme chtěli založit základnu pro pondělní Kyoto.

Nejdříve jsme mysleli, že budeme v kempu Omi-maiko, ale po bližším prozkoumání a konzultaci s googlem jsme objevili, že se tam nesmí stavět stany. Proto jsme nakoupili již obligátní krabičky se sushi a vydali se do kempu v Omitakashima. Ten jsme v poklidu našli, a přesto, že byl blízko silnice po které stále jezdila auta, tak už jsme nic nevymýšleli a ubytovali jsme se na noc. Příjemná koupel byl více než vítaná.